Mill, James (1773-1836) Britský filosof, ekonom a autor radikálních pamfletů. Studoval v Edinburghu a měl se stát presbytariánským duchovním, avšak jeho agnosticismus jej donutil tohoto povolání se vzdát. Stal se spisovatelem na volné noze a žil v Londýně.
Byl téměř bez prostředků, dokud se jeho finanční situace nezměnila vydáním díla Dějiny Britské Indie (History of British India, 1817), které vedlo k jeho jmenování do východoindické společnosti. Byl v blízkém vztahu s BENTHAMEM a aktivně propagoval Benthamovy principy užitečnosti, zákona, vlády, výchovy a psychologie. Byl spíše popularizátorem než originálním myslitelem, přesto však hrál důležitou roli prostředníka mezi teoretiky, například Benthamem a politickými ekonomy, a praktiky, jejichž politickou aktivitu usměrňoval svými interpretacemi politické a ekonomické teorie. Působil jako jakýsi katalyzátor intelektuálního vývoje a politických aktivit Ricarda, Grota, Parkese a mnoha filosofických radikálů (viz FILOSOFICKÝ RADIKALISMUS) a zejména svého syna Johna Stuarta MILLA.
Mill byl mluvčím Benthamova UTILITARISMU, hobbesovského individualismu a psychologického asociativismu, malthusiánství a principů KLASICKÉ POLITICKÉ EKONOMIE, jak ji rozvíjel Adam SMITH.
Jako zastánce utilitarismu proh!ašoval, že hledá "největší štěstí největšího počtu" a podobně jako Bentham analÝzoval zavedené instituce, zvláště aristokratickou vládu, právní systém vychvalovaný Blackstonem, školy, církev a merkantilistickou ekonomii, aby ukázal, že jsou překážkami bránícími dosažení štěstí. K dosažení štěstí navJhoval a nabízel nové uspořádání institucí. Nejvýznamnější z nich se týkalo politiky a objevilo se v jeho podnětném Pojednání o vládě (Essay on Government). Cestu k dosažení dobré vlády - to je vlády v zájmu ovládaných viděl v demokratických institucích. Chyby vlády, obzvláště korupce, mají / původ ve svobodné hře škodlivých zájmů, což jsou zvláštní zájmy každého jedince. Nejvíce těžila ze škodlivých zájmů aristokracie, protože za stavu, kdy chybí překážky, jež by stály v cestě jejím temným zájmům, vykořisťuje masu lidí. Řešením je ~astupitelská vláda a značně rozšířené, téměř universální volební právo, časté volby a tajné hlasování.
Dokud nebudou přijata tato demokratická opatření, politika bude bojem mezi aristokracií a lidem, jakmile přijata budou, zájmy vlády a společnosti se ztotožní.
Millova přehnaná chvála střední vrstvy vedla některé vědce k tomu, aby se nesprávně domnívali, že si přál omezit volební právo na střední třídu. Mill však chválu středního stavu doplňoval přesvědčením, že lidé níže postavení se nechají vést její radou a příkladem, a svou obhajobu demokratického volebního práva nikterak neomezoval.
Millovo politické myšlení ostře kritizoval MACAULAY, který odmítal jeho argumentaci ve prospěch "čisté demokracie" a zesměšnil jeho deduktivní zdůvodňování v politické argumentaci. John Stuart Mill pod vlivem Macaulayovy kritiky zpochybnil otcův nárok na vědeckost toho, co bylo ve skutečnosti politickým 'pamfletem, a vytýkal mu, že v projektu demokracie nepřikládal význam osvícenému vedení. JH

literatura
Hamburger, J.: Intellectuals in Politics: John Stuart Mill and the Philosophic Radicals. New Haven a Londýn: Yale University Press, 1965.
Lively, 1., Rees, 1. ed.: Utilitarian Logic and Politics: James Milľs Essay on Govemment, Macaulay's ,Critique' and the Ensuing Debate. Oxford: Claredon Press, 1978.
Thomas, W.: The Philosophic Radicals. Oxford: C1aredon Press, 1979.